THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Poučen z předchozích nezdarů dorážím na sedmičku čtvrt hodiny po avizovaném začátku produkce, ale ani to nestačí, a tak si spolu s několika ostatními hardcore labužníky ještě chvíli počkáme, neboť americký dvojblok doráží až krátce před půl devátou. Koneckonců je pátek a nikdo nikam nespěchá, takže pohodově vzhlížejícím hošíkům vystupujícím z mikrobusu pozdní příjezd klidně odpustíme.
O důvod k odpuštění navíc je ten, že vystoupení, které obě kapely předvedly lze řadit do kategorie povedených. Americká scéna je co do počtu kvalitních kapel všech odnoží hardcore snad nevyčerpatelná. Důkaz o tom podala právě dvojice její zástupců. Jména VERSE a ANOTHER BREATH mi až do včerejška absolutně nic neříkala. Orientačním bodem pro mě byl pouze seznam stylově spřízněných kapel, který dali pořadatelé k dispozici. Z očekávání spíše melodičtěji pojatého hardcore mě však první vystupující – ANOTHER BREATH – záhy vyléčili. Našlapaná a energická riffová smršť, pravda nikterak invenční, kterou měly na svědomí dvě kytary a basa + neodmyslitelný řevoječák, dala vzpomenout hlavně na staré průkopníky newyorkského hc. Zpomalovací pasáže slouží spíše jako menší vydechnutí před další rychlou jízdou plné punkových pogo rytmů. Osvěžujícím prvkem je pak střídání vokálních partů, na kterém se snad s výjimkou bicmena kromě vokalisty podílí i ostatní členové ANOTHER BREATH. Nic nového pod sluncem, ale šlapalo to velmi dobře, to se musí nechat!
V podstatě na stejné frekvenci mají naladěno i VERSE, ale jejich otáčkoměr ukazoval ještě vyšší hodnoty. Další mladíci vyznávající staré hardcore postupy, které jak se zdá, ještě stále mají svým vyznavačům co nabídnout. U podobně laděné muziky je nejdůležitější hlavně energie, která z kapely sálá směrem k publiku. V tomto směru dominoval blonďatý křikloun, který byl v neustálém pohybu a se svými vokálními party si velice ochotně nechal pomoct i od fanoušků stojících v předních řadách, kterých většinu navíc pohříchu tvořili hlavně členové ANOTHER BREATH. O vystoupení VERSE se jinak dá napsat de facto to samé. Opět ostré riffy, hutná basa a převážně velmi rychlá tempa. V neposlední řadě solidní instrumentace, suverénní a stylový pódiový projev, kvalitní a našlapaný repertoár a hlavně maximální cit pro muziku, kterou hrají.
Je příjemné vidět, že doby, kdy se ostré kytarové riffy míchaly s punkem ještě ani zdaleka nepatří jen do vzpomínek pamětníků. Stará škola pořád žije a navíc má v podobě podobných skupin i dostatek schopné mladé krvi, která se ještě nějakou (věřme, že ne krátkou) dobu bude starat o to, aby se old school hardcore v odpovídající kvalitě hrál i nadále.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.